zjizvit

Czech

Etymology

From z- +‎ jizva +‎ -it.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈzjɪzvɪt]

Verb

zjizvit pf

to scar

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zjizvit, zjizviti	Active adjective	zjizvivší
Verbal noun	zjizvení	Passive adjective	zjizvený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zjizvím	zjizvíme	—	zjizvěme
2nd person	zjizvíš	zjizvíte	zjizvi	zjizvěte
3rd person	zjizví	zjizví	—	—

The verb zjizvit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zjizvil	zjizvili	zjizven	zjizveni
masculine inanimate	zjizvil	zjizvily	zjizven	zjizveny
feminine	zjizvila	zjizvily	zjizvena	zjizveny
neuter	zjizvilo	zjizvila	zjizveno	zjizvena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zjizviv
feminine + neuter singular	—	zjizvivši
plural	—	zjizvivše

Derived terms

zjizvení

Related terms

jizva f

Further reading

zjizviti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
zjizviti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
zjizvit in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.