prokázat

Czech

Etymology

From pro- +‎ kázat.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈprokaːzat]
Audio (file)

Verb

prokázat pf

to demonstrate, to show, to prove

Conjugation

Conjugation

Infinitive	prokázat, prokázati	Active adjective	prokázavší
Verbal noun	prokázání	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	prokážu	prokážeme	—	prokažme
2nd person	prokážeš	prokážete	prokaž	prokažte
3rd person	prokáže	prokážou	—	—

The verb prokázat does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	prokázal	prokázali	prokázán	prokázáni
masculine inanimate	prokázal	prokázaly	prokázán	prokázány
feminine	prokázala	prokázaly	prokázána	prokázány
neuter	prokázalo	prokázala	prokázáno	prokázána

Transgressives	present	past
masculine singular	—	prokázav
feminine + neuter singular	—	prokázavši
plural	—	prokázavše

See also

dokázat

Further reading

prokázati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
prokázati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
prokázat in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.